Když se řekne Hlučínsko, hodí se dodat „trochu jiné pohraničí“. Nenarazíte zde na vybydlené domy, rozbité kostely ani na sociální potíže, jež sužují oblasti bývalých Sudet. Naopak jde o prosperující region, ke kterému jeho obyvatele pojí hluboký citový vztah.
Území Hlučínska se nachází v Moravskoslezském kraji, mezi řekami Opavou a Odrou a hranicí s Polskem. V regionu žije asi 80 000 obyvatel a největším a současně „hlavním“ městem je Hlučín (14 500). Hlučínsko je regionem mnoha přívlastků: zmítané osudem, opomíjené, dobrosrdečné, fascinující. Vždycky bylo nějakým způsobem jiné. Od českých zemí se liší historií, svéráznou mentalitou a nářečím, které je pro člověka z vnitrozemí nesrozumitelné. Místní obyvatelé byli známí svou pracovitostí a pozitivním vztahem k Německu (od roku 1742 byli obyvateli Pruska!). To vše v důsledku modernizačních a globalizačních procesů pomalu zaniká. Spjatost s regionem však, zdá se, přetrvává.
Hlučínsko je náhodou dějinnou hříčkou i společenskou laboratoří. Vzniklo po první světové válce, když si nástupnické státy porcovaly poražené monarchie. Československo požadovalo oblasti Horního Slezska, z nichž se podařilo prosadit jižní část německého okresu Ratiboř. Místní obyvatelé si připojení k nové republice nepřáli, poněvadž je k novému státu nic nevázalo. Žili do té doby v Německu a byli formováni rozmáhajícím se německým nacionalismem. Hovořili však archaickým dialektem češtiny, což mělo dle dobového mínění dokazovat, že se jedná o příslušníky českého národa. Rozhodnutím Versailleské smlouvy bylo území jižního Ratibořska přičleněno 4. února 1920 k Československu, čímž vzniklo Hlučínsko.
Německo se s jeho odstoupením nesmířilo a po mnichovských událostech v roce 1938 jej opět přičlenilo k původnímu okresu. Do 2. sv. války rukovali nejprve muži mající za sebou předválečnou službu u československé armády. Došlo však i na nedospělé chlapce. Z 12 000 narukovaných se jich 3 000 domů již nevrátilo. Na jaře 1945 se přes Hlučínsko přehnala fronta. Zanechala zde ničivé následky v podobě pobořených vesnic a ztrát na životech. Je neuvěřitelné, s jakou rychlostí se obyvatelům podařilo zpustošený region obnovit, přestože se mužská populace zdlouhavě vracela ze zajetí.
Hlučínsko je bez přehánění zajímavým a svérázným regionem, který vám má co nabídnout. Hlučínsko je malebným koutem, je krajinou rozlehlých úrodných lánů, zelených lesů a vodních ploch, oplývající nejen přírodními krásami, ale také množstvím dochovaných kulturních památek, pestrou škálou architektonických a řemeslných zajímavostí, folklórními tradicemi, pohostinností a přátelským duchem.
Nevěříte? Přijďte se podívat! Více informací o Hlučínsku najdete na www.hlucinsko.eu a www.hlucinsko.tv. V Senátu Parlamentu ČR se Hlučínsko společně s Opavskem a Vítkovskem představí ve Valdštejnské zahradě v neděli 24. května a od 26. května pak bude k vidění v Senátu expozice o těchto regionech.
Herbert Pavera
Článek vyšel v lednovém čísle časopisu Senát