Vyhledat
  • Herbert Pavera

Hlučínsko, tak trochu jiné pohraničí, slaví 100. výročí svého vzniku

Když se řekne Hlučínsko, hodí se dodat „trochu jiné pohraničí“. Nenarazíte zde na vybydlené domy, rozbité kostely ani na sociální potíže, jež sužují oblasti bývalých Sudet. Naopak jde o prosperující region, ke kterému jeho obyvatele pojí hluboký citový vztah.

Území Hlučínska se nachází v Moravskoslezském kraji, mezi řekami Opavou a Odrou a hranicí s Polskem. V regionu žije asi 80 000 obyvatel a největším a současně „hlavním“ městem je Hlučín (14 500). Hlučínsko je regionem mnoha přívlastků: zmítané osudem, opomíjené, dobrosrdečné, fascinující. Vždycky bylo nějakým způsobem jiné. Od českých zemí se liší historií, svéráznou mentalitou a nářečím, které je pro člověka z vnitrozemí nesrozumitelné. Místní obyvatelé byli známí svou pracovitostí a pozitivním vztahem k Německu (od roku 1742 byli obyvateli Pruska!). To vše v důsledku modernizačních a globalizačních procesů pomalu zaniká. Spjatost s regionem však, zdá se, přetrvává.


Hlučínsko je náhodou dějinnou hříčkou i společenskou laboratoří. Vzniklo po první světové válce, když si nástupnické státy porcovaly poražené monarchie. Československo požadovalo oblasti Horního Slezska, z nichž se podařilo prosadit jižní část německého okresu Ratiboř. Místní obyvatelé si připojení k nové republice nepřáli, poněvadž je k novému státu nic nevázalo. Žili do té doby v Německu a byli formováni rozmáhajícím se německým nacionalismem. Hovořili však archaickým dialektem češtiny, což mělo dle dobového mínění dokazovat, že se jedná o příslušníky českého národa. Rozhodnutím Versailleské smlouvy bylo území jižního Ratibořska přičleněno 4. února 1920 k Československu, čímž vzniklo Hlučínsko.


Německo se s jeho odstoupením nesmířilo a po mnichovských událostech v roce 1938 jej opět přičlenilo k původnímu okresu. Do 2. sv. války rukovali nejprve muži mající za sebou předválečnou službu u československé armády. Došlo však i na nedospělé chlapce. Z 12 000 narukovaných se jich 3 000 domů již nevrátilo. Na jaře 1945 se přes Hlučínsko přehnala fronta. Zanechala zde ničivé následky v podobě pobořených vesnic a ztrát na životech. Je neuvěřitelné, s jakou rychlostí se obyvatelům podařilo zpustošený region obnovit, přestože se mužská populace zdlouhavě vracela ze zajetí.


Hlučínsko je bez přehánění zajímavým a svérázným regionem, který vám má co nabídnout. Hlučínsko je malebným koutem, je krajinou rozlehlých úrodných lánů, zelených lesů a vodních ploch, oplývající nejen přírodními krásami, ale také množstvím dochovaných kulturních památek, pestrou škálou architektonických a řemeslných zajímavostí, folklórními tradicemi, pohostinností a přátelským duchem.

Nevěříte? Přijďte se podívat! Více informací o Hlučínsku najdete na www.hlucinsko.eu a www.hlucinsko.tv. V Senátu Parlamentu ČR se Hlučínsko společně s Opavskem a Vítkovskem představí ve Valdštejnské zahradě v neděli 24. května a od 26. května pak bude k vidění v Senátu expozice o těchto regionech.


Herbert Pavera



Článek vyšel v lednovém čísle časopisu Senát

244 zobrazení