Vyhledat
  • Herbert Pavera

POTRAVINOVÁ SOBĚSTAČNOST?



Povinné kvóty pro české potraviny jsou nesmysl

V Poslanecké sněmovně skupina poslanců připravuje novelu zákona o potravinách, kterou chce postupně do roku 2027 zavést v našich obchodech 85% zastoupení českých potravin. Na jedné straně to vypadá jako velmi dobrý a zajímavý nápad, jak prosadit v Česku vyrobené potraviny do obchodů, na druhé straně je tento postup v rozporu s tím, proč jsme vstupovali do EU, aby se veškeré zboží ze zemí EU mohlo volně pohybovat po Evropě. Proti novele zákona vystoupila Hospodářská komora i Svaz obchodu a cestovního ruchu. Podle nich by norma byla v rozporu s evropským právem a vedla by ke zdražování a snižování kvality zboží.


Co je česká potravina? A jaká má být kvalita potraviny?

Označení česká potravina může nést i zpracovaná potravina, jejíž 75 procent složek použitých při výrobě pochází z České republiky a podstatná část jejího zpracování se udála rovněž v ČR. A v tom je kámen úrazu. Mnozí výrobci dováží suroviny z jiných zemí, tady je zpracují a vydávají je za českou potravinu. Kvalitu potraviny si volí zákazník. Nebo myslíte, že to je jinak? Většina lidí nakupuje potraviny podle výše ceny a na kvalitu často nehledí. I proto se na českém trhu objevují potraviny s nízkou kvalitou, ale cenově velmi dostupné. Naštěstí stále více lidí vyhledává co nejkvalitnější potraviny, kontroluje složení potravin a cena je pro ně spíše druhotná. Stát by měl ale hlídat kvalitu potravin. Pokud výrobek má horší obsah, než uvádí na etiketě, musí být takový výrobce potravin potrestán.


Komu vlastně tato novela nejvíce pomůže?

Spotřebiteli s největší pravděpodobností ne, ten přijde o bohatou nabídku potravin z různých zemí. Navíc chybějící konkurencí může dojít ke zdražení potravin. Malým regionálním výrobcům potravin? Těm také ne, protože velmi těžko rozšíří svoji výrobu tak, aby zaplnili regály obchodů svými potravinami po těch zahraničních. Z toho všeho tedy vyplývá, že na tomto zákonu nejvíce vydělají velké potravinářské firmy. Ty jediné jsou schopné zvýšit produkci i o několik desítek procent. Ale chceme to tak?


Zemědělci budou pěstovat to, co bude chtít trh za podpory státu

Není týdne, kdybych nemluvil se zemědělci. V současné době pěstují to, co jde nejlépe na odbyt. A mezi tyto suroviny patří i řepka olejka. Zemědělci rádi omezí její pěstování a budou pěstovat brambory i více zeleniny. Ale potřebují podporu od státu. Bez ní si nemohou dovolit riskovat jejich pěstování.


Jak dosáhnout více českých potravin bez novely zákona o potravinách?

Cílem našeho státu musí být podpora svobodného obchodu, svobodného podnikání, deregulace prostředí a přiměřenost požadavků státu k velikosti výrobců. Stát musí minimalizovat překážky vstupu do potravinářství a zemědělství. Teprve tehdy se odvětví začne posouvat kupředu a bude konkurenceschopné, aniž by k tomu potřebovalo legislativní novely podobného typu. U potravin vše začíná u malých lokálních výrobců. Jejich podporou ze strany státu se nejen zvýší kvalita výrobků, ale i například jejich cenová dostupnost. Stát nemusí podporovat velké výrobce potravin. Ti si v drtivé většině pomohou sami. Ale měl by podporovat malé lokální výrobce a živnostníky. Měl by je podpořit především snížením byrokracie, větší možností volného prodeje na tržnicích a ze dvora a také dostupností dotací na podporu výroby regionálních potravin.


Závěrem

Česká republika nepotřebuje žádnou novelu zákona o potravinách, respektive striktní stanovení podílu českých potravin v regálech našich obchodů. Co je třeba? Předně nastavit dotační programy tak, aby podporovaly více malé zemědělce a malé výrobce potravin, kteří tvoří opravdovou přidanou hodnotu a „nepřebalují“ výrobky ze zahraničí. Dále by stát měl věnovat více úsilí na propagaci českých výrobků, ale ne formou dalších zbytečných marketingových akcí či novým označením, ve kterých se už ztrácíme asi všichni. Pojďme spíše cestou vzdělávání o kvalitě potravin a jejího vlivu na zdraví člověka. Začněme už ve školách, vždyť v útlém dětském věku se tvoří stravovací návyky. A zjednodušme konečně podmínky pro tzv. „prodej ze dvora“ přímo od farmáře. Podpořme tak lokální producenty, kteří jsou dneska zavalení hordami papírů a neustálými kontrolami. Vždyť to je samotná podstata nové evropské strategie zemědělské udržitelnosti “Farm to Fork Strategy”, tedy „Od zemědělce ke spotřebiteli“.



Herbert Pavera

člen Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu


Vyšlo v časopise Senát https://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/96163/80641

8 zobrazení