Rozhovor pro REGION OPAVSKO z 19. ledna 2021 (autorka: Nikol Pačková)
Vláda nemá jen zakazovat, ale měla by jasně říci, co a za jakých podmínek lidé můžou, říká dlouholetý starosta Bolatic a senátor Herbert Pavera
Má za sebou již tři dekády působení v bolatickém zastupitelstvu. Loňský rok byl ale pro něj obzvláště náročný, protože pandemie byla něčím zcela novým. Ani letos navíc nebude čas na oddych, alespoň ne v dohledné době. Bolatice se svými zhruba čtyřmi a půl tisíci obyvateli mají rekordní počet nemocných, téměř dvě stovky. I když je tu situace vážná, již zde neplatí zcela striktní příkaz „nestýkat se“. Na rozdíl od první koronavirové vlny si totiž Herbert Pavera uvědomuje, že chybějící sociální kontakty mohou způsobit ještě větší problém než
samotné onemocnění.
Nedávno jste prohlásil, že se co nejdříve necháte očkovat proti koronaviru.
Ano, ale počkám si, až přijdu na řadu. Jsou lidé, kteří vakcínu potřebují mnohem více než já.
Spousta lidí se té látky obává, protože vznikala rychle a není odzkoušená tak jako jiné vakcíny. Vy nemáte strach, že by mohla mít nežádoucí účinky, které by se ani nemusely projevit hned po očkování, ale třeba až v budoucnu?
Když se podíváte na příbalové letáky veškerých léků i očkovacích látek, které se nyní používají, tak zjistíte, že by člověk nemohl brát vůbec nic, protože každý lék může mít vedlejší účinky. Ano, vakcína vznikla rychle, ale bylo to i proto, že se do výzkumu zapojily vědecké kapacity z celého světa a specializované výzkumné laboratoře. Dnes je navíc věda přece jen o kousek dále než před několika lety. Jsem přesvědčen, že by jednotlivé státy ve světě i v Evropské unii neschvalovaly něco, co by lidem škodilo.
Na Facebooku píšete, že díky vakcíně neonemocníte a nenakazíte druhé. Skutečně to můžete tvrdit? Mluví se o tom, že vakcína nedokáže chránit před nákazou dlouho, možná jen v řádu měsíců.
Nic není stoprocentní, ale v současné době nevím o lepší ochraně před Covid-19, než je očkování. Na chřipku je také potřeba se nechat očkovat každý podzim a podobně tomu bude i u Covid-19. Časem díky séru a pravděpodobně i lékům vir oslabí a zřejmě se sníží i počet těžkých průběhů.
Různá omezení plynoucí z pandemie trvají už velmi dlouho. Čím dál více lidí mluví o dopadech na psychiku. Jak vy osobně zvládáte omezení?
Docela dobře, ale já mám mimo jiné štěstí v tom, že mohu neustále vykonávat svoji práci. To spousta lidí nemůže. Samozřejmě i mně chybí setkávání s lidmi. Nejvíce mě však postihlo omezení kontaktů s rodinou v prosinci, kdy jsem se dostal dvakrát za sebou do karantény a nemohl navštívit maminku a především své vnoučky.
O maminku máte určitě v souvislosti s koronavirem obavy, vzhledem k tomu, že s věkem nebezpečí stoupá.
Určitě. A navíc se v mém blízkém okolí vyskytla i úmrtí spojená s covidem, takže mám k té nemoci velký respekt a vždy se obávám o své nejbližší. Mám ale obavy i z toho, aby se lidé, kteří nemohou chodit do práce a mají nižší příjmy, nedostali do dluhových pastí. Také se obávám toho, že lidé budou kvůli omezeným společenským kontaktům deprivovaní či rozmrzelí. A v neposlední řadě si dělám starost o žáky a studenty, aby na nich omezení výuky nezanechalo velké šrámy, a to jak v oblasti vzdělávání, tak pokud jde o již zmíněné sociální kontakty.
Před Vánoci jste se vyjádřil v tom smyslu, že chybějící kontakty mohou způsobit větší škody než samotné onemocnění koronavirem, a lidé včetně seniorů by se tedy v rámci rodiny stýkat měli. Není to paradox oproti první koronavirové vlně, kdy jste před kontakty, i těmi rodinnými, varoval?
Na jaře jsme nevěděli, o jakou nemoc jde. I proto jsme byli více opatrní. To je i můj případ. Ale postupně se z projevů nemoci dalo vyvodit, že když je dobrá ochrana dýchacích cest respirátory, pravidelná dezinfekce, dostatečný odstup lidí od sebe a větrá se, tak se dá šíření této nemoci omezit. A také jsme všichni zjišťovali, že lidem nejvíce chybí kontakty s druhými lidmi. Proto dnes již setkávání se za určitých opatření podporuji.
Ochota lidí dodržovat veškerá hygienická opatření ale postupně klesá.
Lidé se vždy umějí semknout, když jde do tuhého. A jsou velmi vstřícní k pomoci druhým. Ale když něco trvá dlouho, jako je omezování svobody, a opatření jsou navíc někdy poměrně nelogická a chaotická, pak se v člověku hromadí frustrace a vztek nejen vůči těm, kteří opatření zavádějí, ale i vůči ostatním. Lidé potřebují jasná pravidla a jasnou vizi. Pokud je nemají, přestanou vám věřit. Rok omezení je opravdu dlouhý a může způsobit nemalé psychické problémy jak u dospělých, tak u dětí. Myslím si, že by se již nyní měla připravovat opatření, která pomohou lidem vrátit se k normálnímu životu.
Jak si taková opatření představujete?
Stát by měl vyzývat občany, aby se nebáli a i nyní chodili za svými lékaři na kontroly, protože se může stát, že pak budou mít velké zdravotní problémy, které již nepůjde vyléčit. Stát by měl mít také připravené finance na podporu dovzdělávání žáků a studentů, tedy na doučování, různé kurzy, praktická cvičení a podobně. Bude to nutné, aby se dohnalo vše, co se zanedbalo. Obce i města by měly připravovat kulturně-společenské akce, aby se lidé zase více potkávali a bavili. Nemocnice a domovy pro seniory by se měly více digitalizovat a měly by budovat místa pro setkávání nemocných a klientů se svými příbuznými. Lidé se potřebují postupně setkávat, a měli by proto již nyní vědět, kdy to bude možné. Kdy budou moci chodit do obchodů či do kostela a za jakých podmínek. Vláda by neměla jen zakazovat, ale měla by jasně říci, co a za jakých podmínek lidé můžou. Potkávat se dá totiž i za těch nejhorších epidemiologických podmínek, ale musí se dodržovat daná opatření, především nošení respirátorů.
V rodině se člověk může svobodně rozhodnout, zda se s příbuzným uvidí či nikoli, v domovech pro seniory, psychiatrických zařízeních, nemocnicích a podobně jsou návštěvy nekompromisně zakazovány. Lidé trpí bez přímého kontaktu s příbuznými, někdy dokonce i umírají bez rozloučení s rodinou. Podle mě jim tím velmi ubližujeme.
Ano, ubližujeme, a nejen umírajícím, ale i pozůstalým. Jsem přesvědčen, že tady měly být častější výjimky a já děkuji všem zařízením, která našla nějaké řešení, aby se příbuzní mohli se svými nejbližšími osobně rozloučit. Koronavirus přinesl přes všechna negativa i velké pozitivum. Zrychlila se digitalizace škol, úřadů, nemocnic i domovů pro seniory. A měli bychom v tom pokračovat, aby se i v případě dalších omezení kontaktů mohli lidé vídat přes obrazovky počítačů a jiných zařízení.
Stále je tady ale značná skupina lidí, kterým elektronické spojení to skutečné nenahradí, a kteří trpí, třeba v psychiatrických nemocnicích. Neměl by i pro ně, byť neumírají, existovat nějaký systém výjimek?
Měl by existovat. S tím naprosto souhlasím. A k tomu se dají využít i zkušenosti, které jsme už získali. S respirátorem, který zakrývá náš nos i ústa, a za dalších opatření, jako je štít či gumové rukavice a podobně, a především díky očkování by to mělo jít. Virus je nebezpečný, ale nesmí nás paralyzovat.
Plánujete spustit vůbec největší investici v dějinách obce, výstavbu domova sociálních služeb. A to v době, kdy pandemická omezení působí finanční potíže obchodníkům, živnostníkům a dobře na tom určitě nebudou ani obce. Není to velký risk?
Obchodníkům a živnostníkům musí pomoci stát, ten jim zastavil provozy. Pomoc však není rychlá ani dostačující a mnohdy je navíc složitá. Tady alespoň částečně pomáhají svým podnikatelům obce a města, které prominuly nájmy těm, kteří nemohli podnikat v obecních prostorách, popřípadě jim poskytly bezúročné půjčky nebo finanční příspěvky. Tak jsme pomáhali i my v Bolaticích. Díky Senátu, který upravil daňový balíček o navýšení rozpočtového určení daní pro obce a kraje, na tom ani obce nakonec nebudou úplně špatně. Při přípravě rozpočtu na rok 2021 jsme již pracovali s daňovými příjmy na úrovni roku 2018. Přesto budeme mít dostatek financí na potřebné investice v obci. Rozpočet připravujeme na každý rok zodpovědně i s ohledem na další vývoj ekonomiky. A na dofinancování výstavby Domu sociálních služeb svaté Kateřiny si bereme i úvěr.
To je právě to, co nyní někteří Bolatičtí kritizují, tedy že na úvěr není zrovna kvůli koronavirové krizi vhodná doba.
Ti, kteří třeba kritizují, že jsme si vzali úvěr, bohužel nevědí, že obce mají v současné době skvělé podmínky pro úvěry. Úroky jsou nyní nižší než jedno procento. Nevezměte takový úvěr. Splácet budeme pětačtyřicet milionů korun asi deset let. Každý rok budeme splácet kolem pěti milionů korun, to obec zvládne bez problémů. V minulosti, kdy jsme neměli tak vysoké rozpočtové příjmy, jsme spláceli i deset milionů korun ročně. A také věřím, že se nám ještě nějaké finance podaří sehnat. Ať už ze Státního fondu životního prostředí, z kraje nebo i z jiných zdrojů. A i kdyby se to nepovedlo, bez potíží to ustojíme.
Ani následné provozní náklady nebudou pro Bolatice problém?
Navštívili jsme několik takových zařízení a všechna mají dostatek financí díky příspěvku státu na tyto služby, díky platbám klientů a díky podpoře zřizovatele. Naše obec je schopna takto poskytnout až dva miliony korun ročně. Například v domově pro seniory v Kravařích byl příspěvek města v roce 2019 asi sto padesát tisíc korun a v Ludgeřovicích okolo půl milionu korun. My počítáme s tím, že především v prvních letech fungování budeme skutečně ty dva miliony poskytovat, pak se bude příspěvek snižovat. Jsem přesvědčen, že obce by měly vynakládat více financí na podporu seniorů, protože ti si to zaslouží stejně jako děti a mládež, na které obce dávají miliony korun ročně.
Velkým kritikem plánovaného domova sociálních služeb je bývalý bolatický zastupitel Daniel Kozel. Podle něj by obec měla namísto tohoto megalomanského projektu více podporovat seniory v domácím prostředí, aby tam mohli zůstat.
Však to naše obec již dávno podporuje. Zaměstnává na půl úvazku sociální pracovnici, která navštěvuje osamělé občany, kteří nemají blízké. Navíc přispíváme i na provoz zařízení, která pečují o nemocné doma, a provozujeme Seniortaxi. Panu Kozlovi jsem nesčetněkrát vysvětloval, že ve světě je obvyklé, že se podporuje žití seniorů v domácím prostředí do té doby, než potřebují trvalou péči. A protože se věk lidí prodlužuje, bude přibývat seniorů i počet těch, kteří budou potřebovat pomoci. Stejně tak to řeší v Německu, Norsku, na Slovensku a v dalších zemích, které jsem navštívil a kde jsem čerpal inspirace pro stavbu podobného zařízení u nás v Bolaticích. A jsem nesmírně rád, že zastupitelé pro takové zařízení zvedli ruku. Vždyť si to přáli i občané v rámci plánu sociálních služeb, strategického plánu rozvoje obce i v dotazníkových šetřeních a na veřejných fórech.
Bude Domov sociálních služeb svaté Kateřiny nabízet i něco jiného oproti obdobným zařízením v okolí?
Vybavení domova bude standardní pro poskytování služeb v tomto zařízení. Ale součástí bude i denní stacionář a také terapeutická dílna. No a chceme rovněž reagovat na současnou pandemii a připravíme proto domov jak na vybavení digitální technikou, tak i na zavádění protipandemických opatření.
Je plánovaná kapacita domova dvaatřicet ubytovaných klientů adekvátní potřebám?
Naše zařízení je jenom větší kapka v moři. V naší republice totiž chybí v domovech pro seniory tisíce míst.
V případě, že by obec přece jen kvůli koronaviru musela více šetřit, jaké investice by se odkládaly?
Žádné se nebudou odkládat. Věřím, že ještě další přibudou díky vyššímu zůstatku na účtu a dotacím. Jedině, že by přišel ještě větší propad ekonomiky, ale věřím, že to se nestane.
Bolatice mají teprve chvíli své první náměstí, už ale zaznívá kritika, že mělo být zelenější.
Mluvil jsem s mnoha lidmi, mnozí mi posílali SMS zprávy, e-maily, že se jim náměstí líbí a jsou rádi, že se v Bolaticích vybudovalo. Stejně tak asi dvěma třetinám diskutujících na Facebooku se líbí. Samozřejmě se najde i dost těch, kterým se nelíbí. Ale tak to v životě bývá. Také ne všem se líbí každá žena či každý muž, a podobně je to u staveb. A je dobře, že máme rozdílný vkus. Nespokojené hlasy mluví o betonu na náměstí, jako by jiná náměstí byla pokryta trávníkem. Některým se zdá počet stromů malý, ale až povyrostou, uvidí, že jejich koruny plochu náměstí opticky zmenší. Myslím, že stromů je akorát. Navíc se pod ně dosadí keře. A pokud by se ukázalo, že by bylo dobré doplnit náměstí o květiny, doplníme je v betonových květináčích, popřípadě na sloupy veřejného osvětlení.
Plocha ještě není kompletní, byť podle plánu už mělo být hotovo. Co se stalo?
Na výstavbě se podepsala pandemie. Pracovníci firem byli postupně nakaženi a realizační firma musela shánět nové a nové pracovníky. A těch se samozřejmě nedostávalo. Navíc i vytrvalé deště zastavovaly zemní práce a rovněž se muselo více zhutňovat podloží. A je také pravdou, že realizace betonových monolitů se firmě moc nedařila. Díky velmi poctivému stavebnímu dozoru se ale stavbu podařilo dotáhnout téměř do konce. Plně dokončená by měla být letos do 30. dubna. Dokončí se například nátěry zábradlí, vodní prvek, dodá se rozprašovač vody.
U příležitosti výročí 770 let Bolatic, které jste si připomněli v prosinci 2020, byl natočen dokumentární film a také vyšla kniha o místním zámku. Jak jste s výsledkem spokojen?
Na video i knihu mám velmi pozitivní ohlasy. Co se filmu týká, oslovili jsme mladé kreativce ze skupiny Defabrik z Bolatic, aby se pokusili co nejzajímavěji prezentovat obec, a jsem přesvědčen, že se jim to podařilo. A pokud jde o knihu, tu jsem přečetl jedním dechem. Jsem rád, že jsme se zastupiteli schválili její vydání. Autorky přinesly mnoho zajímavých informací o vlastnících zámku i obce, o tom, jak se zde žilo, či v neposlední řadě o tom, kdo je pohřbený v kostele. Letos jsme si u stejných autorek objednali stavebně-historický průzkum kostela a kaple svatého Mikuláše. A už teď se na jejich dílo těším.
Výročí neměla jen obec, ale také vy. Loni to bylo přesně třicet let, co působíte v bolatickém zastupitelstvu. Slavil jste to nějak?
Neslavil, a ani nebudu. Ale mám velkou radost z toho, že díky důvěře lidí můžu už tolik let pracovat na zvelebování obce i zlepšování kvality života občanů. Sám bych ale nic nedokázal. Bez vstřícných a pracovitých zastupitelů, zaměstnanců obce, firem, občanů, kteří se zapojují do rozvoje obce, by obec nikdy nevypadala tak, jak vypadá dnes. A za to jim všem i mé rodině, která mne vždy podporovala, moc děkuji.
Velkým tématem v Bolaticích byl areál bývalého JZD. Mluvil jste o tom, že by zde mohlo vzniknout moderní bydlení v zeleni, vázlo to ale na majetkových vztazích. V letošním rozpočtu ale počítáte s odkupem tamních pozemků, znamená to, že se s majitelem podařilo domluvit?
Areál JZD pořád velkým tématem je. Bohužel se stále neumíme dohodnout s některými vlastníky na ceně pozemků. Začneme ale vykupovat po částech. Letos bychom chtěli pokročit navíc v jednáních se zemědělským družstvem, které vlastní tamní budovy. Chceme začít připravovat projektovou dokumentaci na demolici některých staveb v areálu a na výstavbu nových. V první vykoupené části chceme budovat zázemí pro hasiče a krizové řízení.
V rámci koalice SPOLU připravujete do parlamentních voleb program, který bude zaměřen na moderní venkov, zemědělce a pestrou krajinu. Můžete ten program nějak přiblížit?
Je pro mne velkým vyznamenáním, že jsem dostal důvěru od politiků z různých stran podílet se na volebním programu pro moderní venkov i zemědělství. Určitě k tomu přispěl i fakt, že již šest let pracuji v zemědělském výboru Poslanecké sněmovny a Senátu, ale také mé zkušenosti z jednání se zemědělci, farmáři či v neposlední řadě s potravináři. Je před námi velká výzva, a to zastavení vylidňování venkova, které vidíme i v našem kraji. Musíme lidem nabídnout nejen dostatek služeb, ale také zajistit pokrytí vysokorychlostním internetem, který se v době koronavirové pandemie ukázal jako nepostradatelný nejen při online výuce dětí, ale například i při komunikaci s úřady či home office zaměstnanců. Chtěli bychom i nadále podporovat menší a střední rodinné zemědělce a šetrné hospodaření s půdou a krajinou. S tím souvisí různé krajinné prvky, jako jsou třeba remízky, tůňky či zatravněné pásy. Rovněž chceme, aby se nevyvážela veškerá zemědělská produkce do světa. Budeme podporovat její zpracování doma. Zkusit se dá prodávat jednoduše přímo ze dvora farmy místním i přespolním. Nezapomínáme ale také na obnovu lesů po kůrovci či obnovu starých lesních a polních cest. Program se ještě dodělává, ale rozhodně bude zajímavý.
Neohrožuje koronavirová krize plánovanou přeložku silnice I/56?
Věřím, že krize nezastaví přípravu realizace výstavby nové šestapadesátky. Že se těch pár desítek nebo stovek milionů korun na přípravu dalších dokumentů ke stavbě, jako je posouzení EIA, projektová dokumentace pro územní rozhodnutí či výkupy pozemků, v rozpočtu v příštích dvou až čtyřech letech najde. Možná už v roce 2025 by se mohla začít realizovat první etapa stavby. Zda to bude nový most přes Odru nebo obchvat Hlučína, to se ještě neví, ale pro nás je důležité, aby se opravdu začalo.